Úvodní řeč k výstavě Karolíny Peštové (teoretičky umění): Vítám Vás na 5. ročníku letního sochařského festivalu „Umění ve městě 2012“. Dříve než u umění bych se ráda zastavila právě u našeho současného letopočtu, roku 2012.

Letošní rok je symbolicky opředen řadou záhad a mystérií. Staří Mayové nám kdysi dávno předpověděli, že v prosinci letošního roku se zacyklí čas a nastane konec světa. A tak si současní badatelé sedíce před počítači s našlapanými softwary lámou hlavy nad konečností Mayského kalendáře a vzrušeně monitorují každé podezřelé zjevení: podivné kruhy v obilí v anglickém hrabství Wiltshire, narození dvouhlavého kotěte v Texasu či UFO spatřené 250 mil severozápadně od Tokia. Bulharský vědec Lachezar Filipov, zástupce ředitele sofijského Institutu pro vesmírný výzkum se dokonce nechal slyšet, že mimozemšťané jsou již na Zemi.“ Důkaz sice nemá, ale to jen proto, že zatím nebyl v Českých Budějovicích.

Včera v odpoledních hodinách totiž na Sokolském ostrově ztroskotal podivný stroj, kterému místní začali přezdívat „Drapák“. Začala tak budějovická invaze trvající až do dnešních odpoledních hodin. Za velmi závažné si dovoluji prohlásit objevení Archimedona zde na náměstí Přemysla Otakara II. Tento obrovský objekt v sobě nese stejný vnitřní rozpor jako mayská předpověď zacyklení času, který by měl být přece nekonečný. Vystrašení kolemjdoucí se ptají co to je? Snad abstraktní živočich, ale co pak jeho industriální podoba? Kde má začátek a kde konec? Možná někoho uklidňuje svým tvarem, ale druhého zároveň znepokojuje svou mohutností. Otázek se nabízí mnoho, každopádně doporučuji velikou obezřetnost při jeho bližším ohledání. Na druhé straně náměstí rezonuje rozpolcenost Archimedona o myšlenky ukryté ve velké hlavě, možná skrývající plán celé invaze. Hlava, do níž můžete vstoupit a nechat se obklopit světlem prostupujícím vitrážemi navazuje až katedrální atmosféru, stává se útočištěm klidu a jistoty, pohroužení se a zamyšlení. Můžete ale s jistotou říci, že nepřenese Vaše myšlenky jinam?

Že jste zde zcela v bezpečí jak před světem tak sami před sebou? Možná Vás vyděsí vlastní myšlenky a budete utíkat z náměstí. Doporučuji ale raději zpomalit, abyste nevyděsili zatoulaného mimozemšťana sedícího před Budějovickou radnicí. Ve stoické apatii zde pozoruje okolní dění. Zachovejme prosím jeho identitu v utajení, aby nám ho neodvezli vědci z NASA k laboratorním výzkumům.

Až se mimozemšťana zeptáte na vše, co Vás zajímá, pokračujte dál k slepému rameni Malše. Vaší cestu bedlivě sleduje velká figura sedící na hotelu Budweis. Svou tělesnou konstrukcí složenou ze stovek drobných součástek má ze všech návštěvníků nejvíce lidskou podobu. Možná se budete chtít po všech náročných setkání třetího druhu ochladit ve slepém rameni Malše. Tak to pozor! Usadila se zde obrovská chobotnice, možná přímo potomek bájného krakena. V klidu své majestátnosti hlídá plynutí řeky a letního času.

Jsem si jistá, že Pražáci budou závidět Budějovickým, že mají ve městě svou chobotnici, která se ještě ke všemu jmenuje Eliška. Tímto se omlouvám sochařům za fantazijní uvedení výstavy a Vám bych ráda představila Michala Trpáka, autora velké hlavy nazvané V MYŠLENÍ umístěné zde na náměstí, Jakuba Flejšara, který vytvořil velkou SEDÍCÍ POSTAVU umístěnou na hotelu Budweis, Jaroslava Koléška, konstruktéra DRAPÁKU a také nepřítomné autory Viktora Paluše, jehož ohromná chobotnice ELIŠKA se usadila ve slepém rameni Malše, Lukáše Raise, který vytvořil více než půltunového Archimedona a nakonec Jaroslava Rónu, jehož Marťan sedí před radnicí na náměstí Přemysla Otakara II.

Na závěr bych Vám ráda popřála, abyste se nechali sochami vystavenými zde v Budějovicích bez obav a s radostí unést na jinou planetu – na planetu umění, snů a letní fantazie…