Nacházíte se na náměstí Přemysla Otakara II. v centru Českých Budějovic. Toto místo je živým středobodem města, plné pohybu a lidí. Přímo před vámi stojí výrazná socha – vysoká a na první pohled zcela odlišná od okolní historické architektury.
Jedná se o dílo českého umělce Michala Cimaly. Ten ve své tvorbě spojuje sochařství, malířství, design a hudbu. Jeho plastika zde dosahuje výšky přibližně čtyř metrů. Váží kolem 2300 kilogramů – zhruba tolik, co malé auto. Přesto působí lehce.
Socha má otevřenou, mřížkovou strukturu. Její povrch je tvořen hustou sítí otvorů, kterými lze prohlížet skrz na okolní prostor. Ačkoli vypadá jako krajka nebo síť z jemného materiálu, ve skutečnosti je zhotovena z masivní oceli. Každý plát kovu má tloušťku tři centimetry.
Základna plastiky je složená ze tří prodloužených oválů. Každý je přibližně metr dlouhý a ve společném spojení vytváří tvar trojúhelníkového podstavce. Samotná socha se skládá ze dvou hlavních ploch – dvou kovových rovin, které se protínají v pravém úhlu. Jedna rovina stojí kolmo k zemi, druhá, o něco kratší, má tvar s dvěma zakřivenými výběžky směřujícími do prostoru. Větší z těchto rovin má výrazný otvor – velký nepravidelný výřez uprostřed, který připomíná tvar rozkrojeného jablka.
Barevnost plastiky si zachovává barvu oceli. Má světle šedý odstín bez výrazných odlesků díky matnému povrchu. Ve srovnání s postavami kolemjdoucích je patrná její výška a vzdušnost. Přestože je těžká a pevná, působí lehce – jako by nevyrostla z kovu, ale organicky z okolního prostoru.
Tato konkrétní socha vznikla pro festival Umění ve městě 2025. Michal Cimala, autor díla, vystudoval kov a šperk na pražské UMPRUM. Cimala často pracuje s recyklovanými materiály, industriální estetikou a netradičními formami. V posledních deseti letech pracuje s termoplasty ve kterých jsou otištěné lidské tváře pacientů procházejících onkologickým onemocněním. Ve kterých jsou fixovány, proto aby je bylo možné přesně ozařovat. Jsou fascinujícím materiálem, ve kterém je přítomná lidská anatomie a také typová charakteristika pacienta. Materiál a jeho dynamika autora fascinují a dlouho řešil to, jak z něj významy spojené s nemocničním prostředím odstranit. Autor vyrovnává původně plastické tvary do ploch a tak tyto energie nabité a druhotně nabité formy potom sestavuje dohromady do různých konstelací. Materiály, které autor uchopil a později překreslil ve spolupráci s Davidem Přikrylem tak, aby se daly zvětšit a vypálit v plechu laserem, autor vše nakonec redukoval na 6 kusů plechu ze kterých je socha složena. Socha vznikla v květnu roku 2025. Sochu autor připravoval celý rok a věděl, že České Budějovice návštěva tohoto objektu oživí. Jedná se o jakýsi zastavený a vizualizovaný stín přízračné masky sejmuté z lidské tváře, která může být zároveň maskou života ale i smrti. Dichotomie přítomná v tomto objektu je na první pohled nečitelná a pravděpodobně je nutné znát tento text pro pochopení toho, z jakého prostředí vychází jeho inspirace. Socha se jmenuje PERSONA, což je latinsky maska.