Socha s názvem „Dynaminkon“ představuje velkou abstraktní formu připomínající stylizovanou lokomotivu v pohybu. Její celková podoba zároveň nese znaky traktoru. Socha je zhotovena z laminátu, který je napuštěn oxidem železa – tento materiál jí dodává matný, rezavý povrch, připomínající starý, zkorodovaný kov. Kombinace materiálu a povrchové úpravy podtrhuje industriální charakter díla, ale zároveň zachovává jeho jemnost. Socha měří necelé dva metry na výšku, dva a půl metru na délku a přibližně jeden a půl metru do hloubky, váží asi 250 kilogramů.
„Dynaminkon“ je umístěn na viditelném a frekventovaném místě – přímo před hlavním vlakovým nádražím v Českých Budějovicích. Stojí na otevřeném dlážděném prostranství, jen několik kroků od bočního vchodu do budovy nádraží. Pozadím sochy je historická fasáda nádraží: světle béžová, s vysokými obloukovými okny a symetrickými klasicistními liniemi. Tento architektonický styl vytváří silný kontrast k moderní a odvážně přítomné soše.
Socha je ukotvena na nízkém podstavci s lichoběžníkovým průřezem. Socha má kompaktní horizontální profil. Její forma však vyvolává dojem pohybu nahoru: pravá strana, představující přední část abstraktní lokomotivy, se znatelně zvedá, jako by se motor zvedal do pohybu nebo stoupal vpřed. Tento sklon nahoru významně přispívá k pocitu síly a hybnosti díla.
Na levé straně sochy se nachází výrazný kruhový prvek – silný a masivní disk s čistě vyvrtaným otvorem uprostřed. Tvar připomíná nárazník vlaku nebo traktorové kolo – symboly, které odkazují na stabilitu a pohyb zároveň. Tento disk se mírně sklání dolů a směřuje pozornost k jádru celé kompozice.
Napravo od disku je velká díra, skrz kterou lze pozorovat kolemjdoucí a budovu nádraží. Tento otvor, nazvěme jej oknem, je v pravé části sochy a má tvar mírně zakřiveného písmene D. V nejnižší části této sekce je řada paralelních hřebenů – ostrých, čistých a rovnoměrně rozmístěných – připomínajících ozubená kola, pístní žebra nebo architektonická žebra. Tyto vnitřní kontury evokují představu pohybu a mechanické hloubky.
Pravá, vyvýšená část se směrem vzhůru zakřivuje do širokého oblouku – připomínajícího čelo nebo kabinu lokomotivy. Povrch zde obsahuje dlouhé šikmé zahloubení, které přidává objem a vizuální váhu. Naznačuje zároveň funkční nebo aerodynamickou roli.
Celá socha má hladce opracované, zaoblené hrany. Nejsou zde žádné ostré rohy ani náhlé přechody – jednotlivé plochy do sebe plynule přecházejí s promyšleným zakřivením. Tato promluva samotného tvaru zjemňuje celkový průmyslový dojem a propůjčuje soše na dotek příjemný, uhlazený povrch, který vybízí k bližšímu zkoumání.
„Dynaminkon“ představuje syntézu pohybu, síly a formy. Prázdné prostory se zde střídají s hmotou, křivky s liniemi. Laminát s oxidem železa utváří dojem symbolického stroje. Tento stroj ale neodkazuje jen ke strojírenství – je také metaforou pohybu, energie a proměny. Vypráví o cestování, průmyslu a pokračování v čase.