Co se stane, když socha vstoupí na náměstí? Když nečekaná forma vyroste z chodníku, zastaví vás uprostřed chůze a donutí se podívat jinak – na místo, které jste možná míjeli celý život? Něco se probudí. Místo promluví. A vy s ním.

Přesně o to se výstava Umění nás spojuje pokouší. Přináší současné sochařství tam, kde ho nikdo nečeká – do ulic, na náměstí, do parků a na okraje měst a na venkov. Devět autorů, čtrnáct instalací, tisíce diváků, kteří možná ani nevěděli, že jdou na výstavu. Prostě šli – a umění je zastavilo.

Vysočina není jen kraj kopců, rybníků a rozhleden. Je to krajina s hlubokým citem pro řemeslo, kámen a čas. Kraj, kde se dodnes setkává ruka s materiálem, kde dřevo, kov a kámen nejsou cizí slova. A právě sem – do Pelhřimova, Horní Cerekve a Svépravic – přichází letos poprvé nový sochařský festival, který propojuje současné umění s jedinečným duchem a tradicemi zdejší ho regionu. Umění nás spojuje není jen název. Je to vyznání. Sochy, které letos na Vysočině budou vystaveny, nejsou dekorací ani ozdobou. Jsou mostem. Mezi umělcem a divákem, mezi minulostí místa a jeho přítomností, mezi vesnicí a světem, mezi vámi a člověkem, který stojí vedle vás a dívá se na totéž.

Galerie jsou úžasná místa. Ale mají dveře. A za těmi dveřmi si každý musí uvědomit, že se chystá setkat s uměním – a tak k němu přistoupí. Venkovní socha tu hranici nemá. Stojí mezi vámi a obchodem, kudy jdete pro rohlíky. Sedí na lavičce, kde čekáte na autobus. Vyhlíží zpoza rohu, kde jste ji nečekaly. A právě tento moment – moment nepřipraveného setkání – má zvláštní moc. Nepřichází s etiketou a popiskem. Přichází prostě jako věc, která je tady, která má tvar, stín, váhu. Která vám klade otázky, aniž by čekala konkrétní odpověď.

Pelhřimov, Horní Cerekev, Svépravice — tři místa s různým měřítkem, různým charakterem, různou historií. A přece jedno léto, jedna výstava, jeden společný příběh. Sochy rozmístěné v jejich ulicích, na náměstích a v krajině mezi nimi vytvoří neviditelnou nit, která tato místa propojí — a která propojí i jejich obyvatele. Pozveme vás, abyste ji sledovali. Abyste se zastavili. A třeba se i potkali s někým, koho jste dosud neznali, nad dílem, které vás oba překvapilo.

Protože umění nás — skutečně — spojuje.
Michal Trpák, sochař a kurátor