Lokalizace: Areál Vodárenské věže, Mánesova ulice
Brouci jsou dvojicí velkých soch umístěných na trávníku v areálu Vodárenské věže v Mánesově ulici. Objekty představují dva výrazně zvětšené brouky. Nejde o realistický entomologický model, ale o jejich identitě není pochyb. Jsou to brouci – a navíc takoví, kteří si zjevně dopřáli vydatný oběd, pořádně vyrostli, vykročili do trávy a rozhodli se na chvíli stát venkovní atrakcí.
Sochy jsou vytvořeny z betonu a keramiky. Beton tvoří hlavní, mohutné objemy těl. Keramika vytváří barevné kruhové prvky pokrývající jejich povrch. Celou kompozici doplňují kovové nohy.
Každý brouk má nízké, široké tělo dlouhé přibližně jeden a půl metru. Je výrazně větší než skutečný hmyz, přesto zůstává blízko země. Největší část objektu tvoří vypouklý oválný zadeček. Má podobu vysoké kupole zaoblené ze všech stran. Připomíná krunýř, schránku nebo obrovský keramický bochánek posetý puntíky. Před zadečkem se nachází menší zaoblená hlava, která je rovněž výrazně vypouklá.
Brouci stojí každý na šesti černých nohách. Nohy jsou dlouhé, tenké a zalomené pod úhlem. Vyrůstají zpod krunýře a nadzvedávají tělo nad zem. Nepůsobí mohutně. Připomínají spíše černé ohnuté tyče. Země se dotýkají pouze v několika bodech, takže celý tvor vypadá, jako by se mohl každou chvíli rozběhnout. Naštěstí pro návštěvníky se k tomu nechystá.
Těla brouků mají světlou, krémově bílou barvu a jsou pokryta stovkami malých kruhových keramických prvků. Ty připomínají ploché knoflíky, víčka nebo drobné mozaikové dlaždice. Jsou uspořádány velmi hustě a v pravidelných řadách. Díky nim není povrch hladký, ale rytmický a jemně členěný. Zblízka lze rozlišit jednotlivé kruhy. Z větší vzdálenosti se spojují do pruhů a vzorů na krunýři.
Na zadečcích obou brouků převládají svislé pruhy. Probíhají od přední části k zadní podél dlouhé osy těla. Některé pruhy jsou bílé, jiné tmavě zelené. Zelené kruhy vytvářejí jasně čitelné paralelní linie oddělené světlejšími pásy. Na horní části jednoho z brouků se navíc nachází trojúhelníkový vzor vytvořený z tmavě zelených bodů. Působí jako znak vložený do středu krunýře. Nenarušuje však tvar brouka, spíše jej organizuje a zvýrazňuje.
Krunýř je jasně rozdělen na hlavu a větší zadní část těla. Mezi nimi probíhá světlý hladký pás. Funguje jako hranice mezi přední a zadní částí hmyzu. Zadeček působí jednolitěji a kupolovitěji. Hlava je nižší, kratší a svým způsobem více připomíná obličej – pokud lze něco takového říci o broukovi vytvořeném z betonu a keramiky.
Právě hlavy jsou barevně nejvýraznější částí celé dvojice. Jsou pokryté tmavě zelenými a bílými kruhy hustě rozmístěnými po zaobleném povrchu. Po stranách hlavy se nacházejí červené vypouklé plochy. Představují oči brouků. Jsou velké, intenzivně zbarvené a okamžitě přitahují pozornost. Díky nim mají brouci lehce komický výraz. Jako by se dívali, předstírali, že se dívají, a zároveň byli sami překvapeni vlastní velikostí.
Oba objekty působí jako příslušníci stejného druhu, nikoliv však jako dvě totožné kopie. Každý má vlastní uspořádání bodů, vlastní rytmus pruhů i svůj charakter. Namísto brouků, které bychom bez přemýšlení setřásli z rukávu, zde stojí tvorové, u nichž se lze zastavit, obejít je dokola a v klidu zkoumat – pohledem i dotykem – z kolika keramických puntíků se vlastně skládá jejich krunýř.