Lokalizace: Jihočeská vědecká knihovna
Socha Space-Shift od Diany Winklerové stojí na trávníku v zahradě Jihočeské vědecké knihovny. Objekt je přibližně 60 centimetrů vysoký, 110 centimetrů dlouhý a kolem 80 centimetrů hluboký. Je vyroben z polystyrenu, betonu a epoxidové pryskyřice a pokryt olejovou malbou.
Socha má tvar velkého oblázku nebo balvanu obroušeného vodou. Nemá žádné ostré hrany, rohy ani ploché stěny. Celá forma je měkká, zaoblená, ale zároveň lehce nepravidelná. Při pohledu shora připomíná protáhlou kapku nebo zploštělou hrušku. Jeden konec je širší a objemnější, druhý se pozvolna zužuje. Z boku působí jako nízký, mohutný pahorek – u země je široký a směrem vzhůru přechází do hladkého, mírně vyklenutého oblouku.
Socha nestojí přímo na trávě. Je několik centimetrů nad zemí, podepřená krátkou černou konstrukcí, která zůstává téměř neviditelná. Pod objektem je místy vyšlapaná tráva a odhalená hlína.
Celý povrch sochy je zelený, jeho barva však není jednolitá. Povrch je hladký a lehce lesklý. Od tmavé, sytě zelené ve spodních partiích přechází k světlejší tyrkysově zelené na vrcholu. Na světle se objevují jasné odlesky. Malba neskrývá autorčinu práci – na některých místech jsou patrné tahy štětcem i jemné přechody mezi jednotlivými odstíny.
Na zeleném povrchu se objevují rozostřené skvrny a pruhy. Nevytvářejí konkrétní obraz. Připomínají spíše neostré odrazy okolního prostředí – světla, stínu, trávy nebo rostlin. Některé mohou evokovat oblaka. Na bocích jsou patrné tmavší vodorovné pásy probíhající při spodní části objektu. Připomínají stín nebo odraz země. Výše se objevují světlejší nepravidelné skvrny. Některé mají podobu měkkých obdélníků nebo oválů. Jejich okraje jsou rozmazané, jako by byl obraz lehce neostrý.
Charakter sochy se při obcházení proměňuje. Z jedné strany převládá hladká, vypouklá plocha s minimem detailů. Z jiné strany vystupují výrazněji malované skvrny – světlejší tvary oddělené tmavšími pásy. Při pohledu zepředu může objekt připomínat zelený balvan s širokým tmavším stínem při spodním okraji. Při pohledu shora působí forma klidněji a jednotněji. Do popředí vystupuje především její měkký, zaoblený tvar.
Socha stojí uprostřed skutečné zeleně – mezi trávou, keři a stromy. V jejím okolí vedou cesty a nacházejí se fasády budov. Zeleně malovaný objekt tak splývá s barevností svého okolí, zároveň se od něj však zřetelně odlišuje hladkým umělým povrchem a měkce modelovanou formou.