Lokalizace:
První zastávka: Žižkárna. Tyto sochy jsou v pohybu a postupně se objeví na různých místech Českých Budějovic.
Dílo Simone Martin nepatří k jedinému místu. Svou cestu začíná v Žižkárně, ale postupně se tři kovové objekty objeví v různých částech Českých Budějovic. Budou se přesouvat mezi místy s odlišným rytmem i účelem – kulturními prostory, veřejnými prostranstvími i místy každodenního života.
Každé místo dílo mění. Jiné jsou zvuky. Jiné je tempo lidí, kteří procházejí kolem. Liší se i důvody, proč se tu nacházejí. Někde lidé přicházejí za uměním. Jinde jsou jednoduše na cestě do práce, na nákup nebo domů.
Před vámi tak nestojí jen sochy, ale také situace, ve které se právě nacházejí. Někdo kolem prochází s nákupními taškami. Někdo si upravuje těžký batoh. Někdo tlačí kočárek nebo doprovází dítě. Další se pohybuje pomaleji, opatrněji, blíž ke zdi nebo vedle druhého člověka.
Je zřejmé, že tělo se ve městě pohybuje jen málokdy samo. Nese tašky, odpovědnost, emoce nebo únavu. Někdy nese také váhu jiného těla.
Každodenní pohyb ve městě se může zdát samozřejmý. Ve skutečnosti ho tvoří nespočet drobných rozhodnutí a přizpůsobení. Zpomalujete, zastavujete, vyhýbáte se překážkám, volíte jednodušší cestu, udržujete rovnováhu nebo hledáte oporu. Dílo Simone Martin obrací pozornost právě k těmto každodenním činnostem, které obvykle zůstávají nepovšimnuté.
Dílo s názvem To get around tvoří tři kovové objekty. Každý měří přibližně 88 centimetrů na výšku a 70 centimetrů na šířku. Jsou vytvořeny především z ocelových trubek o průměru 25 milimetrů.
Na první pohled všechny tři objekty připomínají kompenzační pomůcky – chodítka nebo jiné prostředky usnadňující pohyb. Autorka je označuje jako „stroje“. Připomínají tělo, pohyb, námahu i křehkost. Lidskou postavu přímo nezobrazují. Tělo je ale přítomné v jejich měřítku, ve výšce madel, v místech určených k uchopení i v bodech opory. Pokud chcete, můžete se jich dotknout. Můžete si vyzkoušet, jak fungují.
Dílo tvoří tři objekty:
- objekt bez koleček připomínající rehabilitační chodítko;
- objekt na čtyřech kolech podobný chodítku s kolečky;
- objekt s klouby a pohyblivými rámy připomínající skládací chodítko.
U všech tří objektů je kov stříbřitý a lesklý, nepůsobí však jako hladký tovární chrom. Povrch trubek je nerovný. Jsou na něm patrné stopy po svařování, zesílená místa, oděrky i tmavší skvrny. Černé gumové koncovky, krytky, panty, kolečka a spojovací prvky ještě více připomínají běžné kompenzační pomůcky.
První objekt připomíná jednoduché rehabilitační chodítko nebo opěrné madlo pro chůzi. Nemá sedátko, opěradlo ani jiné výplně. Je tvořen ocelovými trubkami, svislými oporami, příčkami a gumovými koncovkami.
Skládá se ze dvou výrazně ohnutých rámů, z nichž každý připomíná zaoblenou část písmene „D“. Jsou od sebe vzdáleny přibližně 60 centimetrů a probíhají rovnoběžně se zemí. Spojují je tři krátké svislé trubky, které směrem dolů přecházejí do tří nohou. Každá noha je zakončena černou gumovou koncovkou. V místech, kde svislé opory navazují na horní rám, se trubky plynule ohýbají v měkkém oblouku, místo aby svíraly pravé úhly.
Těsně nad gumovými koncovkami je každá noha přerušena krátkou černou silikonovou vložkou upevněnou drobnými kovovými šrouby. Tyto měkké části kontrastují s pevnými ocelovými trubkami a dodávají jinak tuhé konstrukci jemnou pružnost. Autorka je přidala proto, aby bylo možné fyzicky zakusit princip hypermobility.
Druhý objekt připomíná chodítko na kolečkách. Působí dynamičtěji než první. Při pohledu z boku má tvar široce rozevřeného písmene „A“ bez vodorovné příčky. Jedno z ramen pokračuje směrem dopředu a plynule přechází v madlo určené k opření.
Ve spodní části jsou čtyři kolečka. Jsou o něco větší než kolečka běžných rehabilitačních pomůcek. Nemají paprsky ani gumové pneumatiky, připomínají spíše plochá kovová závaží. Přibližně dvacet centimetrů nad nimi spojuje oba boční rámy vodorovná příčka, která konstrukci zpevňuje.
Třetí objekt je ze všech nejsložitější. Připomíná skládací rehabilitační chodítko. Skládá se z několika obdélníkových a zaoblených rámů propojených panty, krátkými spojkami a příčkami. Vypadá, jako by vznikl ze dvou chodítek postavených proti sobě tak, že jejich madla směřují jedno k druhému. Každé z nich má dvě nohy, takže celá konstrukce stojí na čtyřech nohách zakončených černými gumovými koncovkami.
Obě části propojují tři svislé kovové prvky upevněné pomocí pantů a pouzder. Právě toto spojení činí konstrukci záměrně nestabilní. Když se o ni někdo opře nebo ji uvede do pohybu, začne se jemně chvět a ozve se tiché kovové šustění či tření kovu o kov.
Všechny tři objekty si zachovávají dobře rozpoznatelný tvar pomůcek usnadňujících pohyb. Nejsou to však běžné užitkové předměty. Jejich linie jsou jemně deformované. Kolečka působí nezvykle těžce. Důvěrně známé tvary jsou nenápadně narušené a mechanismy zůstávají přiznané.
Kdokoliv si je může vyzkoušet. Opřete se o ně. Uveďte je do pohybu. Všimněte si, jak reagují.