Lokalizace: Havraní náměstí / Panská ulice, před vstupem do Rabenštejnské věže
Socha Betonová zahrádka má podobu malé zahrady vytvořené ze světlého betonu. Na mohutném podstavci stojí tři samostatné sochy. Celé dílo měří na výšku 120 cm, samotný podstavec má podobu krychle o rozměrech 70 x 70 cm.
Každá ze tří soch připomíná rostlinu ve fázi vývoje: poupě, květ, plod nebo dužnatý list. Všechny mají stejnou světle šedou, lehce teplou barvu. Povrch působí surově a matně, místy jako odlitek z betonu nebo světlého kamene.
Podstavec soch tvoří jednoduchý vysoký blok. Má tvar velké krychle s rovnými stěnami a ostrými hranami. Jeho povrch je nerovný, s drobnými oděrkami, šmouhami a stopami nečistot. Na horní ploše bloku jsou umístěny malé nízké sokly. Mají tvar komolých jehlanů: dole jsou širší a směrem nahoru se zužují. Ze tří z nich vyrůstají betonové rostlinné útvary. Jeden malý sokl zůstává prázdný.
V přední části se nacházejí dvě nižší sochy. Ta vlevo připomíná otevřený květ nebo kalich. Vyrůstá z úzkého krčku, který se nahoře rozděluje do tří širokých, zakřivených okvětních lístků. Lístky jsou silné a dužnaté. Dva jsou po stranách rostliny, třetí vzadu. Jejich konce se rozevírají do stran, lehce se zvedají a špičky směřují nahoru. Vnitřní prostor mezi okvětními lístky připomíná plod granátového jablka. Základ této fantastické rostliny tvoří další okvětní lístek, jakýsi pseudo stonek, který směřuje dolů, dotýká se podstavce a následně se stáčí o 180 stupňů zpět vzhůru.
Vpravo vpředu stojí užší socha. Připomíná kalich štíhlého květu s dlouhými okvětními lístky zachycený těsně před rozkvětem. Má zúženou spodní část a štíhlé tělo. V horní části se jemně otevírá do několika okvětních lístků. Jeden z nich se stáčí dovnitř a vytváří tvar připomínající rty nebo záhyb kůže.
Za nimi se nachází nejvyšší socha, nejmohutnější z celé kompozice. Je souměrná a její střed tvoří dva velké zaoblené lístky. Jsou široké a zploštělé. Na první pohled připomínají plíce nebo obrys jablka. Jsou vypouklé, hladce zaoblené a oddělené úzkou štěrbinou, probíhající odshora dolů. ¨V horní části štěrbiny vyrůstá vzhůru dlouhý zaoblený výběžek. Nejprve stoupá svisle nahoru a poté se mírně ohýbá. Jeho konec je seříznutý, podobně jako otevřená trubice nebo stonek seříznutý šikmým řezem. Směrem k zemi jsou lístky rozevřené a ze spodní části štěrbiny vyrůstá dolů úzký podlouhlý útvar. Připomíná květ těsně před rozpukem. Celá socha na něm stojí.
Všechny rostlinné tvary jsou zjednodušené, přesto si zachovávají organický charakter. Nepředstavují konkrétní druh rostliny. Spíše spojují znaky květů, listů a poupat. Jejich formy jsou zaoblené, naběhlé a plné napětí, jako by se z tvrdého materiálu snažilo vyrůst něco živého. Objekty mohou vyvolávat i asociace s anatomickými tvary a připomínat části lidského těla.
Na povrchu všech objektů jsou patrné jemné stopy modelování. Okvětní lístky mají mělké rýhy, měkké přechody a malé prohlubně. Na některých místech se objevují svislé linie připomínající žilkování listů nebo stopy po spojení forem. Hrany lístků mohou být ostré, nikdy však nejsou tenké jako u skutečných rostlin.
Socha pracuje s napětím mezi motivem přírody a použitým materiálem – betonem. Květiny a poupata si obvykle spojujeme s měkkostí, růstem a křehkostí, zde jsou však odlity do těžké šedé hmoty. Betonová zahrada působí jako zahrada zastavená v čase.