Lokalizace: náměstí Čsl. armády
Autorem obou soch je Jakub Flejšar. Objekty stojí u náměstí Československé armády. Jsou vytvořeny ze železa a pokryty červeným lakem. Mají lehkou, otevřenou konstrukci. Nejde o plné hmoty, ale o prostorové kresby vytvořené z kovových prutů. Pruty vytvářejí obrysy lidských postav. Působí to, jako by někdo nakreslil člověka do vzduchu červenou čarou, tuto čáru následně zpevnil a ponechal ji v prostoru.
Kompozici tvoří dvě samostatné postavy vzdálené od sebe přibližně tři metry. Větší z nich stojí na chodníku pod nízkou kamennou zdí. Nese název Propojení s…. Je vysoká 220 centimetrů, široká 100 centimetrů a hluboká 50 centimetrů. Druhá, menší postava sedí na zdi. Nese název Buclík. Je vysoká 160 centimetrů, široká 50 centimetrů a hluboká 50 centimetrů. Obě sochy jsou červené, otevřené a vytvořené z podobně uspořádaných tenkých rovných prutů.
Propojení s… je větší z obou postav. Stojí níže, vedle kamenné zdi na úrovni chodníku. Představuje sedící lidskou postavu. Tělo není hladké ani realistické. Skládá se z množství rovných železných prutů, které se spojují pod různými úhly. Z těchto linií vzniká hlava, trup, paže i nohy. Celek připomíná prostorovou síť nebo technický náčrt člověka. Postava nemá obličej, oči, ústa ani detaily oblečení. Zachycuje pouze základní uspořádání lidského těla.
Postava sedí nízko, těsně u zdi. Dolní část těla je široká a výrazně rozvinutá. Nohy jsou pokrčené, umístěné nízko nad zemí a tvořené otevřenými obdélníkovými segmenty. Nad nimi se zvedá trup jako svislá nepravidelná konstrukce z kovových prutů. Hlava je zjednodušená. Má podobu malého hranatého objemu složeného z několika propojených linií. Celá figura je průhledná. Skrze její tělo je vidět vše, co se nachází za ní.
Druhá socha, Buclík, je umístěna výše, na kamenné zdi. Je menší, rovněž červená. Sedí na horní hraně zdi. Část jejího těla spočívá na vodorovné ploše, zatímco jedna část visí dolů podél stěny. Ani zde nejde o plnou hmotu. Postava je vytvořena sítí železných prutů, které vytvářejí obrys hlavy, trupu a končetin.
Buclík má kompaktnější siluetu než postava stojící na chodníku. Jeho tělo je kratší a hustěji vystavěné. Hlava je posazena vysoko nad trupem a má nepravidelný hranatý tvar. Celé tělo připomíná soustavu malých otevřených klecí. Ty nevytvářejí měkkou anatomii, ale geometricky rozlámanou podobu sedící postavy. Název Buclík zde působí téměř ironicky. Socha totiž není zaoblená ani baculatá. Naopak je tvořena ostrými liniemi, prázdnými prostory a kovovou sítí.
Obě postavy mají výraznou červenou barvu. Díky ní tenké kovové pruty jasně vystupují proti kameni, zeleni i městskému prostředí. Červená zároveň umožňuje dobře vnímat jejich tvar navzdory otevřené konstrukci.
Nejde o realistické portréty lidí. Sochy nezobrazují věk, pohlaví, výraz tváře ani oděv. Zachycují spíše samotné uspořádání lidské postavy v prostoru. Obě lze vnímat jako figury oddělené od okolí, ale zároveň s ním silně propojené. Skrze jejich těla je totiž stále vidět pozadí. Kámen, rostliny, lavička, ulice i lidé za nimi se stávají součástí výsledného obrazu.
Komentář autora Jakuba Flejšara odkazuje k principům gestalt psychologie. Podle ní naše vnímání rozděluje obraz na figuru a pozadí. Figura je tím, na co soustředíme svou pozornost. Pozadí ustupuje do druhého plánu. Tyto sochy však tuto představu zpochybňují. Červené postavy sice tvoří figuru, jsou však zároveň plné otvorů a mezer. Pozadí za nimi nemizí. Naopak vstupuje přímo do jejich těl. Sochy tak lze chápat jako hru mezi přítomností a prázdnotou nebo jako připomínku napětí mezi lidskou přítomností a prostorem, který člověk obývá.