Stojíte na místě, kde se stékají dvě řeky – Malše a Vltava. Je to místo kousek od centra města, ale přesto místo, kam chodí lidé odpočívat. Místo, kudy vede cyklistická stezka kolem řeky. Místo, které díky lavičkám i dřevěným křeslům umístěných na trávě u řeky vybízí k posezení a relaxu. Vyvýšený břeh řeky je porostlý trávou, která v blízkosti řeky vypadá stále svěže. A na této trávě leží socha. Vypadá jako pohovka – tedy kus nábytku určený k sezení nebo ležení – ale nejde o běžný nábytek. Tato pohovka je celá vytesaná z kamene. Tvarově připomíná rozloženou pohovku nebo nízkou lavici – na délku měří metr a půl, je přibližně jeden metr široká a půl metru vysoká. Leží nízko nad zemí, na čtyřech nenápadných nohách.
Povrch sochy – pohovky se skládá z několika zaoblených výstupků a prohlubní které na první dojem evokují měkké polštáře.Tyto tvarované části nejsou nahodilé. Jsou stylizovaným otiskem ženského těla. Socha se skládá z několika zaoblených tvarů, které při podrobnějším vnímání připomínají lidskou postavu. Rozdělíme-li si sochu do tří částí, první, spodní část obsahuje dvě výrazné, mírně pokrčené vyvýšeniny, které připomínají stylizovaná stehna nebo nohy, Mezi nimi je mělký trojúhelníkový výřez, symbolický prvek připomínající klín.
Střední část tvoří tři příčné, hladké, zaoblené výstupky, zabírající celou šíři sochy. Tyto výstupky mohou svým tvarem evokovat břicho nebo břišní partie – jako by šlo o tři měkké záhyby lidského těla.
Horní část je uprostřed rozdělena na dvě části. Mezi jednotlivými částmi je prohlubeň, která v symbolické formě naznačuje tvar ňader.
Socha je vyrobena z přírodního pískovce s hrubším povrchem. Na dotek by mohla být cítit drobná zrnka písku a křemene.Tomu odpovídá i barva sochy – pískovcová, teplejší žlutá.
Zajímavostí je, že tato pískovcová pohovka není první svého druhu. Autor Marek Rejent nejprve vytvořil měkkou verzi – skutečně použitelnou pohovku z měkkého molitanu. Tato původní Pohovka žena byla pružná, poddajná a připomínala běžný nábytek. Verze, která leží před vámi, vznikla později, jako trvalá venkovní varianta. Vznikl tak kontrast – zatímco tvar zůstává měkký a pohodlný, materiál je pevný, odolný a těžký. Kamenná pohovka váží přibližně jednu tunu.
Autor sochy, Marek Rejent, své dílo popisuje takto:
„Pohovka“ je pískovcová socha, která vychází z obvyklého tvaru nábytku určeného k sezení nebo ležení. Polštáře na této pohovce jsou tvarovány podle ženského těla s vědomím určité stylizace, zjednodušení a zároveň s ambicí vystihnout některé důležité aspekty, pro které jsou ženská těla obdivována. Vnímání a hodnocení lidského těla je velmi individuální. Toto dílo je můj vlastní pohled – s tvarovou nadsázkou a odlehčením tématu. Odlehčení ale platí jen významově – materiál je naopak těžký a trvalý. Zatímco původní verze z molitanu byla měkká a pružná, pískovec je kamenem, jehož struktura vznikala po miliony let. Vznikl tak kontrast mezi vzhledem a podstatou, mezi tvarem a materiálem.“
Autor používá pískovec jako materiál charakteristický pro sochařská díla umisťovaná v české krajině po několik uplynulých století. Poctivým ručním opracováním se „Pohovka“ řadí ke klasickému sochařskému dílu, do hry zároveň vstupuje výrazná tvarová a významová nadsázka. Právě balancování mezi klasickým, obvyklým a na druhé straně mírně provokativním a překvapivým vyzněním je autorovým záměrem.
Autorem sochy je Marek Rejent, jehož tvorba se často pohybuje na pomezí umění, designu a humoru. Pracuje s různými materiály a jeho díla často zkoumají vztah člověka k domovu, předmětům nebo vlastnímu tělu.