Lokalizace: Park Čtyři Dvory, ulice Milady Horákové (vedle Park Café)
Socha nese název Tváří v tvář. Jde o velkou, otevřenou konstrukci vytvořenou z dřevěných trámů a latí. Má podobu brány nebo vysokého rámu umístěného nad pěšinou vysypanou dřevní štěpkou. Objekt je výrazně větší než člověk. Dosahuje přibližně osmi metrů výšky a v nejširším místě měří asi šest metrů.
Konstrukce stojí na čtyřech šikmých podpěrách. Dvě se nacházejí vlevo od průchodu a dvě vpravo. Každá podpěra je složena z několika dlouhých, rovných trámů. Trámy jsou nakloněné a propojené příčnými prvky. Společně vytvářejí trojúhelníkové struktury připomínající technické lešení. Spodní konce podpěr jsou ukotveny do malých obdélníkových základů položených na zemi.
Z podpěr pokračují vzhůru dlouhé šikmé části konstrukce. Z obou stran se sbíhají nad průchodem a nesou horní část sochy. Díky tomu zůstává střed konstrukce prázdný. Pod sochou je možné projít. Její spodní část funguje jako brána: po stranách stojí nosné prvky připomínající nohy a nad hlavou se rozprostírá rozsáhlá konstrukce vytvořená z trámů a latí.
Nejvyšší část sochy má podobu nepravidelného prostorového útvaru. Není uzavřená. Skládá se z množství dřevěných latí, které se kříží pod různými úhly. Některé vedou vodorovně, jiné svisle, šikmo nebo napříč prostorem. Část jejich konců přesahuje hlavní obrys objektu. Horní část proto působí roztřepeně a má nepravidelnou, zubatou siluetu.
Trámy a latě jsou vzhledem k celkové velikosti objektu poměrně štíhlé. Jejich uspořádání je husté, ale zároveň vzdušné. Mezi jednotlivými prvky zůstává mnoho volného prostoru. Při pohledu zblízka je patrné, že konstrukce není dokonale pravidelná. Některé latě jsou rovné, jiné mírně ohnuté nebo zkroucené. Některé jsou kratší a připomínají ulomené části větších prvků. Na několika místech jsou spoje zpevněny vruty a kovovými spojkami.
Dřevo má šedou matnou barvu. Místy přechází do tmavě hnědých nebo téměř černých odstínů. Povrch působí surově a dlouhodobě vystavený povětrnostním podmínkám. Jsou na něm viditelné letokruhy, barevné změny, praskliny i další nepravidelnosti. Některé trámy jsou světlejší, jiné tmavší, takže konstrukce nepůsobí barevně jednotně.
Spodní podpěry jsou uspořádány pravidelněji než horní část. Tvoří je dlouhé prvky skládající se do jasně čitelných trojúhelníků. Vrchol sochy je naopak mnohem hustší a složitější. Připomíná prostorové klubko dřevěných latí. Právě zde se nachází nejvíce krátkých prvků, křížení a mezer.
Některým lidem může spodní část sochy připomínat nohy a části těl zápasníků bojujících mezi sebou. V šikmých podpěrách lze rozpoznat nohy mírně pokrčené v kolenou. Nad nimi se však tvar rozpadá do nefigurativní změti konstrukčních prvků, ve které už není možné hledat konkrétní části lidských těl.